Harry Potter vs. Úžasná Zeměplocha

Abych tady ale zase nevelebil. Před dvěma roky se T. Pratchett rozčiloval nad glorifikací J.K. Rowlngové a jejího literárního dítěte. Nelze se mu divit, ale zase nelze nevidět určité prvky díla J.K. Rowlingové. Začněme nejdřív určitým zhodnocením Harryho Pottera.

1. Harry Potter vyrůstá jako úplně normální (mudlovské) dítě a teprve v jedenácti letech se dozví o existenci kouzelnického světa, kde je vlastně hrdinou. To je věc, která nadchne prakticky každé dítě, protože snad každý z nás snil v dětství o takových schopnostech. A Rowlingová dokázala popsat Harryho vstup do tohoto kouzelného světa dost věrohodně.
2. Harry Potter má stejné problémy jako řada dalších dětí. Hledá si přátele (Ron, Hermiona a další) a vytváří nepřátele (Malfoyovi, Snape). Není žádným premiantem třídy, ale za to je výborným famfrpálovým chytačem. Teda zcela v dnešním trendu oslavování vrcholových sportovců (zejména hokejistů, fotbalistů apod.)
3. Asi poslední, ale ne významem, je Harryho životní osud. Malý sirotek prožívá dětství plné ústrků a naschválů ze strany svých nekouzelnických příbuzných. Brzká smrt rodičů, nepřátelství ze strany rodiny vlastní tety a vytrvalý odpor vytváří z Harryho postavy osobnost vzbuzující obdiv i soucit zároveň. Čtenář začne Harrymu chtě nechtě fandit (pokud samozřejmě není od přírody zlým člověkem) a doslova prožívá Harryho dobrodružství a citové vztahy (přátelské, milostné a další)
   

Samozřejmě nemůžeme zapomínat také na zcela aliterární aspekt a sice na velmi šikovný marketing, který celou tuto sérii knih doprovází. Zatímco první dva díly musely ještě výrazně těžit z kvalit autorčiny práce, u dalších pokračování už by J.K. Rowlingová mohla klidně polevit a najdou se místa, kde jistě i polevila. Celkově ale musím říct, že pro primární cílovou skupinu, jíž byly bezpochyby děti, se jedná o nesporně velice čtivé a kvalitní dílo. Ovšem dost bych váhal s jeho zařazením do žánru fantasy (ve smyslu Tolkienova díla), jde totiž o určitou přechodovou fázi mezi pohádkou a fantasy románem.

Určité zhodnocení Pratchettovy Zeměplochy vypadá asi následovně:
T. Pratchett vytvořil podobně jako Tolkien celý vlastní svět, kterému vymyslel geografii a mytologii, s nimiž nás postupně ve svých knihách seznamuje. Jeho pojetí je na rozdíl Tolkienova vážně humorné a místy humorně vážné. Každopádně připomíná styl Douglese N. Adamse, autora Stopařova průvodce, který si zahrával se čtenáři podobným způsobem. Narozdíl od Rowlingové ale nevychází z dětských snů (co by chtěli), ale z dětských (a nejen jejich) představ o fungování světa a věcí v něm (jak asi funguje fotoaparát, lednička, kamera atd.). Do Pratchettových postav se nevcítí tolik jako do malého čaroděje Pottera, ale naproti tomu se mnohem víc zasmějete a pobavíte. A co je ještě zajímavější, vaše mozkové závity se obdivuhodně protáhnou a získají mnohdy i nový úhel pohledu na různé věci. Ač se to zdá nemožné, ta "srandovní četba" vás donutí i přemýšlet. Ale ne nijak bolestně, spíš zábavně a nenuceně.

Osobně bych to viděl asi tak, že Harry Potter je něco jako dětská pohádka o Červené karkulce, kdežto Úžasná zeměplocha je IQ test ve formě anekdot. Je to sice trochu za vlasy přitažené, ale ty knihy se čtou tak rychle, že se to nedá zachytit jinak.
Jeden podstatný rozdíl bych tu však viděl. Zatímco kolem dalšího dílu Harryho Pottera se vždy nadělá obrovský mediální humbuk, vydání nové Pratchettovy knihy se obejde takřka bez odezvy. To je ten podstatný marketingový rozdíl. A pak tu vidím rozdíl lidský. Terry Pratchett už z povahy jeho díla své fanoušky "nedusí". Tedy míněno především ve vztahu k českému překladu, protože ten následuje poměrně rychle po anglickém vydání (Zimoděj /Wintersmith/ vyšel začátkem roku 2007 /září 2006/). Co se týče děl Rowlingové, trvá to podstatně déle, na nejnovějšího Pottera v češtině si budeme muset počkat podle předběžných zpráv až do nového roku (2008). Čeští fanoušci se mohou cítit jako "mudlovští šmejdi" mezi čistokrevnými kouzelníky, kupříkladu v němčině si budete moci poslední díl Pottera přečíst už 27. října.

Závěrem chci jen říct, že tato stať vyjadřuje mé osobní názory a postřehy. Pokud by měl někdo nějaké zajímavé informace nebo postřehy a podněty k danému tématu, rád si je přečtu.
Adiós