Po sto letech zpět

Tak se po nějaké (ne zrovna krátké) době vracím na místo zločinu. Ne, nebyl jsem vážně nemocen ani jsem neležel obvázaný na jednotce intenzivní péče. Prostě jsem občas zapomněl a občas nebyl čas, nechtělo se a hlavně se sháněla práce. Zimoděje už jsem dočetl, stejně jako Harryho Pottera 7. Obojí mě dost pobavilo. Ano, jistě, Pratchett už není takový jako býval, pro někoho. Musí si ale (ten někdo) uvědomit, že by pan Pratchett musel být pekelně vtipný a nadlidsky invenční, aby se každá další kniha setkala se stejným úspěchem jako ty první příběhy Zeměplochy. Přesto s čistým svědomím říkám, že mně osobně se líbí všechny jeho knihy protože každá má něco do sebe a svůj osobitý styl. Tak se mi líbil i Zimoděj.
Teď momentálně žádnou další Zeměplochu nemám a pročítám se knihami Agathy Christie, taky jsou moc dobré.

Harry Potter 7 znovu

Nedá mi to, abych se nepochlubil. Už jsem nevydržel čekat na amatérský překlad do češtiny a dočetl jsem posledního Pottera v angličtině. Překvapilo mě, jak snadno se ta kniha čte. Šlo to skoro samo a téměř bez problémů. Máte-li pochybnosti o míře svých jazykových schopností, zkuste si to. Myslel jsem, že na to moje angličtina nestačí, ale zvládl jsem to neočekávaně rychle. Zbývajících sedm kapitol jsem přelouskal za pár hodin včerejšího večera, respektive noci. Pokud vás Potterovy knihy chytily, tak to přečtete taky rychle. Čte se to totiž prakticky samo. Jen mějte po ruce slovník, kdybyste některým výrazům nerozuměli ;-)

Harry Potter 7 (neoficiální překlad Fénix týmu)

Tak jsem se pustil před pár dny do čtení neoficiálního překladu sedmého dílu potterovské ságy a musím říct, že jsem občas dějem knihy dojat. V počátcích to bylo spíš zásluhou autorčiných nedostatků (pomalý rozjezd, chození okolo horké kaše apod.), ale to nebylo tak hrozné. Horší bylo, když došlo na některá úmrtí, obzvláště pro mě poměrně čerstvá smrt skřítka Dobbyho byla citelnou ranou tohoto pohádkového příběhu. Nebudu hodnotit překlad na výše zmíněné adrese, protože překládat není lehké a kritizovat tuto "dobrovolnou a bezplatnou službu fanouškům" bych si nedovolil. Kritizovat budu jen autorku a jen málo. Předně se mi zdá příběh dost temný, na původně dětskou knížku až moc temný. Dále se najednou hlavní hrdina stává obětí nějakého dočasného zatemnění mozku nebo prostě jenom chvilkově zblbnul, což je další vada na kráse. A nakonec se zdá, že ne vše, co bylo v předešlých svazcích nastíněno bude v tomto posledním vysvětleno. A to je myslím celkem škoda.
Všechny tři nedostatky ubírají knize na kvalitě, ale rozhodně ne na čtivosti. Takže snažte se nevnímat chyby a ponořte se do příběhu, pokud to jde.

Pratchettova Noční hlídka

Tohle není pro lidi, kteří zmíněnou knížku už četli. Ale rozhodně jim nebráním ve čtení.
Jde o další knihu z cyklu Úžasná Zeměplocha a musím se přiznat, že zase jinou a neméně povedenou jako všechny ostatní Pratchettovy Zeměplochy. Existjí jedince, kteří rozlišují mezi dobrou a špatnou "Zeměplochou", ale to není zrovna pravdivé rozdělení. Neexistuje dobrá a špatná, každá je jiná a přitom stejná. Jen prostě ne každému ta která sedne, což ovšem svědčí spíše o Pratchettově širokém záběru (dovede "zesměšnit" egyptskou mytologii, stejně jako fotbalový zápas).
Ale teď zpátky k Noční hlídce. Jak název napovídá, příběh se točí kolem Hlídky města Ankh-Morporku a jejích členů. Setkáme se jak se starým Samem Elaniem, Karotkou, Navážkou, Nobym a Tračníkem, ale také s mladým Samem Elániem, s jeho mentorem Janem Kýlou (není tím kým se zdá), malým Nobym, Tračníkem (teď ovšem mladším), Reginaldem Půlbotkou (teď ještě živým, z masa a kostí), méně známými Mirko Kabátníkem, Vojtěchem Tupátkem, Mňácalem a dalšími. Podíváme se o třicet let zpět do Ankh-Morkporku té doby, kdy byla Hlídka ještě sbírkou pobudů, opilců a podobných ztroskotanců. Prozradím, že starý Elánius očekává narození potomka a současně stíhá nebezpečného vraha. Při jeho pronásledování pak propadne dírou v ponožce času do minulosti před 30 lety (má v tom prsty knihovna Neviditelné Univerzity a starý známý Zametač LuTze). Před 30 lety ho hned po dopadu okradou a trochu pocuchají. Dostane se k Noční Hlídce jako starší seržant Jan Kýla a ujme se nenápadně výcviku svého mladšího On. Do výcviku zahrne ale prakticky celou Hlídku a snaží se vytyčit pravidla. Pokračuje pronásledování vraha Karcera. Nakonec se oba dostanou zpátky do budoucí přítomnosti a Elániovi se podaří zachránit porod svého potomka (ano, je to malý Samík). Při večerní procházce nakonec zatkne Karcera, "protože když se zlomíme my, zlomí se všechno". To je v kostce (nesrozumitelné) vlastně všechno. Doporučuju přečíst. Není to tak úplně oddychová Zeměplocha, ale stojí to za to.

Harry Potter vs. Úžasná Zeměplocha

Abych tady ale zase nevelebil. Před dvěma roky se T. Pratchett rozčiloval nad glorifikací J.K. Rowlngové a jejího literárního dítěte. Nelze se mu divit, ale zase nelze nevidět určité prvky díla J.K. Rowlingové. Začněme nejdřív určitým zhodnocením Harryho Pottera.

1. Harry Potter vyrůstá jako úplně normální (mudlovské) dítě a teprve v jedenácti letech se dozví o existenci kouzelnického světa, kde je vlastně hrdinou. To je věc, která nadchne prakticky každé dítě, protože snad každý z nás snil v dětství o takových schopnostech. A Rowlingová dokázala popsat Harryho vstup do tohoto kouzelného světa dost věrohodně.
2. Harry Potter má stejné problémy jako řada dalších dětí. Hledá si přátele (Ron, Hermiona a další) a vytváří nepřátele (Malfoyovi, Snape). Není žádným premiantem třídy, ale za to je výborným famfrpálovým chytačem. Teda zcela v dnešním trendu oslavování vrcholových sportovců (zejména hokejistů, fotbalistů apod.)
3. Asi poslední, ale ne významem, je Harryho životní osud. Malý sirotek prožívá dětství plné ústrků a naschválů ze strany svých nekouzelnických příbuzných. Brzká smrt rodičů, nepřátelství ze strany rodiny vlastní tety a vytrvalý odpor vytváří z Harryho postavy osobnost vzbuzující obdiv i soucit zároveň. Čtenář začne Harrymu chtě nechtě fandit (pokud samozřejmě není od přírody zlým člověkem) a doslova prožívá Harryho dobrodružství a citové vztahy (přátelské, milostné a další)
   

Samozřejmě nemůžeme zapomínat také na zcela aliterární aspekt a sice na velmi šikovný marketing, který celou tuto sérii knih doprovází. Zatímco první dva díly musely ještě výrazně těžit z kvalit autorčiny práce, u dalších pokračování už by J.K. Rowlingová mohla klidně polevit a najdou se místa, kde jistě i polevila. Celkově ale musím říct, že pro primární cílovou skupinu, jíž byly bezpochyby děti, se jedná o nesporně velice čtivé a kvalitní dílo. Ovšem dost bych váhal s jeho zařazením do žánru fantasy (ve smyslu Tolkienova díla), jde totiž o určitou přechodovou fázi mezi pohádkou a fantasy románem.

Určité zhodnocení Pratchettovy Zeměplochy vypadá asi následovně:
T. Pratchett vytvořil podobně jako Tolkien celý vlastní svět, kterému vymyslel geografii a mytologii, s nimiž nás postupně ve svých knihách seznamuje. Jeho pojetí je na rozdíl Tolkienova vážně humorné a místy humorně vážné. Každopádně připomíná styl Douglese N. Adamse, autora Stopařova průvodce, který si zahrával se čtenáři podobným způsobem. Narozdíl od Rowlingové ale nevychází z dětských snů (co by chtěli), ale z dětských (a nejen jejich) představ o fungování světa a věcí v něm (jak asi funguje fotoaparát, lednička, kamera atd.). Do Pratchettových postav se nevcítí tolik jako do malého čaroděje Pottera, ale naproti tomu se mnohem víc zasmějete a pobavíte. A co je ještě zajímavější, vaše mozkové závity se obdivuhodně protáhnou a získají mnohdy i nový úhel pohledu na různé věci. Ač se to zdá nemožné, ta "srandovní četba" vás donutí i přemýšlet. Ale ne nijak bolestně, spíš zábavně a nenuceně.

Osobně bych to viděl asi tak, že Harry Potter je něco jako dětská pohádka o Červené karkulce, kdežto Úžasná zeměplocha je IQ test ve formě anekdot. Je to sice trochu za vlasy přitažené, ale ty knihy se čtou tak rychle, že se to nedá zachytit jinak.
Jeden podstatný rozdíl bych tu však viděl. Zatímco kolem dalšího dílu Harryho Pottera se vždy nadělá obrovský mediální humbuk, vydání nové Pratchettovy knihy se obejde takřka bez odezvy. To je ten podstatný marketingový rozdíl. A pak tu vidím rozdíl lidský. Terry Pratchett už z povahy jeho díla své fanoušky "nedusí". Tedy míněno především ve vztahu k českému překladu, protože ten následuje poměrně rychle po anglickém vydání (Zimoděj /Wintersmith/ vyšel začátkem roku 2007 /září 2006/). Co se týče děl Rowlingové, trvá to podstatně déle, na nejnovějšího Pottera v češtině si budeme muset počkat podle předběžných zpráv až do nového roku (2008). Čeští fanoušci se mohou cítit jako "mudlovští šmejdi" mezi čistokrevnými kouzelníky, kupříkladu v němčině si budete moci poslední díl Pottera přečíst už 27. října.

Závěrem chci jen říct, že tato stať vyjadřuje mé osobní názory a postřehy. Pokud by měl někdo nějaké zajímavé informace nebo postřehy a podněty k danému tématu, rád si je přečtu.
Adiós

Od soboty 21. července je k dispozici poslední (?) sedmý díl Harryho Pottera (Harry Potter and the Deathly Hallows). Umím sice poměrně slušně anglicky, abych si mohl knihu sám přeložit, ale jsem dost pohodlný člověk a navíc mám také jiné věci na práci. Takže jsem uvítal iniciativu Fénix týmu, který se jal knihu nekomerčně překládat a postupně zveřejňovat na svém blogu. Překlad je dost slušný, i když se místy objeví lehce podivná místa. Ale musíme si uvědomit, že to není dílo jednoho člověka, ale celé skupiny nadšenců a tak se občas vyskytnou podobné chybičky.Nic z toho však neubírá na nesporných zásluhách jmenované skupiny a za jejich snahu jim patří hluboké díky ode všech zaneprázdněných nebo jazyka neznalých čtenářů.

Změna plánu

Rozhodl jsem se, že tenhle weblog budu orientovat výhradně na svoje "volnočasové aktivity", tzn. nebudu tady řešit podobné věci jako v předešlých příspěvcích. Hodím sem občas nějaký odkaz na věci, které mě zaujaly, ale jinak se to tady bude hemžit spíš vysloveně nevážným plkáním o všem a o ničem. Místy se objewí něco z IT oblasti, něco z astro, něco z literatury, něco z oblasti Star Treku, prostě co mě napadne.
Takže asi tolik a do večera možná ještě něco vyplodím.

Nezájem o zájmy dítěte

Současnost přináší stále více stresových situací pro všechny, včetně dětí. Stres se objevuje ve škole, v zaměstnání, často i doma. Proč ale stresovat ty nejmenší? Naše soudy asi mají zvláštní zálibu v psychickém teroru vůči dětem, jinak si totiž nedovedu vysvětlit různá soudní rozhodnutí při rozporech rodičů. Po dosti ohavných případech odebrání dětí matce a jejich "deportaci" k otci do zahraničí, jak jsme viděli v předešlých měsících a letech, se objevuje další příklad nesmyslného rozhodnutí o uzavření desetileté Terezky na psychiatrické oddělení motolské nemocnice. Po konstatování, že je holčička naprosto zdravá a může nemocnici opustit, došlo k ještě absurdnějšímu zákazu jejího propuštění. Podle rozhodnutí soudu má Terezka strávit na psychiatrii 60 dní, tedy celé letní prázdniny. Uvažoval vůbec pan sudce Sládek, jak moc tomu dítěti ubližuje? Vždyť (podle informací z médií) otec její matku opustil prakticky po narození Terezky. Jaký vztah tedy může mít dítě k rodiči, který ho opustil tak brzy a teď se mu snaží znepříjemňovat život. Co to vypovídá o otci, kdy naprosto schvaluje počínání pana soudce, které zcela evidentně jde proti zájmům dítěte, dokonce ho brutálním způsobem poškozují. Dobrý otec by v prvé řadě dítě neopustil a pokusil by se rozpory urovnat, pokud by se to nepodařilo, rozhodně by se snažil vytvářet i tak příjemné prostředí pro rozvoj a spokojený život svého dítěte. Tento otec působí naproti tomu dojmem despotického egoistického tyrana, který musí za každou cenu mít pravdu a dosáhnout svého. Tento člověk by mě být zavřen na psychiatrii. Pokud by mu šlo o dobro jeho dítěte, rozhodně by protestoval proti tomto rozhodnutí a raději by souhlasil s delším pobytem u matky, než s takovou zvůlí soudu. Zcela evidentně nestačí schválit zákon o ochraně práv dítěte, když soudy rozhodují v mezích zákona ale podle svého pokřiveného vidění. Dokud se nezmění myšlení lidí jsou všechny zákony a předpisy k ničemu.

Komunismus nebo komunistický režim?

Rád bych se pozastavil u tématu, které bude tuhle společnost zaměstnávat snad ještě 30 let.
Pořád všude slyším výrazy typu "oběti komunismu", "propagace komunismu" apod. Evidentně nikomu nevadí, že jsou podobné projevy poněkud mylné. Nebyly oběti komunismu, ale oběti komunistického režimu. Komunismus jako takový je v podstatě ideálním společenským uspořádáním na demokratickém principu bez jakýchkoliv třídních rozdílů, z čehož jasně plyne, že u nás se za celou dobu vlády komunismus vůbec nevyskytoval. Navíc komunismus není primárně spjat s komunistickou stranou, byl tu dávno před vznikem první z komunistických stran. Ve své "moderní" podobě se dá komunismus označit za dítko Francouzské revoluce, ale jeho reálné počátky sahají hluboko do minulosti. Komunistická propaganda tohoto ideálu pouze hrubě zneužila pro vlastní účely, které se naprosto neshodují s demokratickými principy. To je také jeden z důvodů proč nelze zakázat "komunismus", ale jen a pouze Komunistickou stranu. Můžeme zavrhnout Komunistický manifest, můžeme zavrhnout Marxe, měli bychom zavrhnout Lenina, Stalina a další podobné stejně jako zavrhujeme Hitlera, Himmlera, Pol Pota, Saddáma Husajna, Ussamu bin Ladina a další. Na druhou stranu nelze zavrhovat ideál společnosti, kde jsou si opravdu všichni rovni, mají stejná práva a hlas každého z nic má stejnou váhu. O tom a ještě o mnohém dalším je komunismus. To, co tu 40 let fungovalo, rozhodně komunismus nebyl a vlastně to nebyl ani socialismus, protože komunistický režim představuje stejně asociální zřízení jako režim nacistický.
Takže mohu-li žádat, odsuzujte komunistický (totalitní) režim, nikoliv komunismus, ten je v tomto případě jen další nevinnou obětí lidské zvůle a nevědomosti. Komunismus je ideál, kterého nikdy nebude dosaženo, ale který může být ještě mnohokrát zneužit a před tím bychom se měli mít na pozoru.

Dnešní Novinky.cz píší: "Případ expremiéra a bývalého předsedy ČSSD Stanislava Grosse týkající se koupě jeho bytu zůstane odložen. Policie totiž ani po dalším prověřování neobjevila nic, co by nasvědčovalo spáchání trestného činu." Tím se dostává do zajímavého světla současná "kauza č. 1", tedy případ pana vicepremiéra Jiřího Čunka. Zatímco štvanice na Grosse byla prakticky nepřetržitá od doby jeho nástupu do funkce premiéra (kauza Byt byla až úplným vyvrcholením snah odstavit Grosse), tak pan Čunek si v klidu vysedává ve vládě a tomu samému Grossovu kritikovi (premiérovi Topolánkovi) to vůbec nevadí a nehodlá s tím nic dělat. Co to může vypovídat o postojích současné vlády vůči ostatním stíhaným? Opravdu stojí vláda o vydání Radovana Krejčíře z JAR? Není to jen "šméčko" na lidi? Jde vůbec úřadům o vydání Viktora Koženého z Baham? A jak to bude s ostatními, když trpí páni ministři ve svých řadách člověka, jehož aktivity tak moc zajímají Policii ČR? Jak pak mají občané uvažovat pozitivně o svých volených představitelích? Občane, plať daně, poslouchej zákony a nezvedej moc hlavu. My ty zákony tvoříme, tak se jimi nemusíme řídit. Zvolil sis nás, tak nenaříkej, můžeš si za to sám. Tohle je postoj naší politické reprezentace. Pokud by se tam vynořil ještě jiný, tak ho ostatní honem rychle zašlapou. Stejně jako Stanislava Grosse. Ten se provinil patrně jen přílišnou naivitou a snahou být slušný a čitelný. Vzpomeňte, jak dopadly jeho billboardy a vzpomeňte na Josefa Luxe. Tomu se po krizi v roce 1997 neřeklo jinak než "slizký had" a přitom byl prakticky jediný, komu šlo o dobro naší země a zároveň se dovedl vzdát postu premiéra ve prospěch Václava Klause. Takže názorně vidíme, že v naší politice se zcela otevřeně skoro všichni řídí heslem: "Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti." A rozhodně tam také platí "pro dobrotu na žebrotu"

Dnes mě zaujalo

Dneska se na Živě.cz objevil zajímavý článeček o nové generaci procesorů AMD K10. Takže pokud jste příznivci AMD nebo vás prostě jen zajímají podobné novinky, tak se určitě mrkněte.
Na serveru Novinky.cz se objevila zpráva o prognóze analytické společnosti IDC ohledně prosazení Blu-Ray disků na úkor DVD. Má k tomu dojít v roce 2011.
Taky mě trochu překvapuje na koho ještě asi budeme vytahovat spolupráci s StB. Momentálně je na mušce Václav Neckář jako Bacil. Je to opravdu tak důležité? Rozhoduje snad pan Neckář o osudu tohoto státu, má přístup k přísně tajným dokumentům, ovlivňuje miliardové toky financí? Domnívám se, že tohle je prostě jen prostředek, jak poukázat na temné stránky toho druhého. Ale páni reportéři by si měli sáhnout do vlastní minulosti a do svého svědomí. Až budou moci říct, že nikdy nic špatného neudělali, pak můžou kárat ostatní. Nelíbí se mi komunistická minulost, ale to ještě neznamená, že a ni budu každého odsuzovat. Pokud zjistí, že ten a ten někomu skutečně ublížil, pak ho můžou pranýřovat.
Víc toho sem asi teď nedostanu. Tak zatím

Co dál?

Rozhodl jsem se vřadit mezi rostoucí skupinku bloggerů. Dlouho jsem si to rozmýšlel, ale egoistická potřeba dělit se s veřejností o vlastní "moudrost" ;-) nakonec zvítězila nad "vrozenou skromností" :-o
Nebudu se tady rozepisovat o nějakých konkrétních tématech, spíš tak o všem, co mě zajímá. Bude to prostě takový myší maš ;-) Rozhodně se tady občas objeví něco málo k online hře Kolonie Darkfort
Místy se vyskytnou i nějaké glosy k aktuální politické situaci nebo aktualitky z oboru archeologie. Zbytek nechám na svém uvážení.