Skončili jsme zmínkou o zesilování pověstí o vlkodlacích v průběhu středověku pod vlivem "vlčí hrozby". V souvislosti s tímto musíme zmínit také problematiku tzv. lesních lidí, kteří mnohdy podněcovali fantazii obyvatelů vesnic v okolí lesů. Problém lesa ve středověku "nakousnul" Jacques Le Goff ve své knize Středověká imaginace, která vyšla česky v Argu a ve které taky najdete další literaturu k tomuto tématu. Prací zabývajících se vysloveně lykantropií v dějinách bude nejspíše jako šafránu, protože osobně jsem snad na žádnou ještě nenarazil.
Vrcholem lykatropického fantazírování v "masovém" měřítku byl patrně opravdu středověk se svým vlčím problémem. V pozdním středověku a raném novověku pak převážil zjevně strach z vampyrismu, který se dočkal značné popularizace díky románu Brama Stokera Dracula. Určitá obroda lykantropie nastala v průběhu dvacátého století v audiovizuálním umění a později také v literatuře. V současné době se rozlišuje ale také psychická porucha zvaná lykantropie, která pochopitelně spočívá ve skutečnosti, že se pacient považuje za vlkodlaka, tedy za člověka ve vlčí podobě či se do vlka proměňujícího. Skuteční "vlkodlaci" ovšem vypadají úplně jinak. Rozhodně je nepoznáte podle náhlého nárůstu ochlupení po těle v období úplňku, případně zadávených slepic v sousedství. Nejmarkantnější a vlastně jediné pozorovatelné jsou změny chování v závislosti na měsíční fázi. Měsíc sice působí prakticky na všechny lidi, obzvláště za úplňku, ale lykantropové podléhají právě určitým změnám chování, které by se daly označit jako náladovost, podrážděnost a mrzoutství. Jde o nevědomé změny, které si postižený zpravidla nedovede nebo nechce vysvětlit. Takový člověk je mnohem agresivnější vůči okolí a pokud jde navíc o agresivitu vči opačnému pohlaví, pak k ní přistupuje ještě silné sexuální puzení. Jistá teorie hovoří o vybuzeném atavismu, převaze člověk-zvířete nad civilizovaným jedincem, která hrozí ovládnout postiženého jedince.
Ať už vznikly pověsti o vlkodlacích jakkoliv, jedinci, kteří tomu zavdali příčinu, se jistě vyskytují i v dnešní společnosti, jen jsme si je jinak pojmenovali.
Ještě jednoho okruhu bych se rád dotkl, a to oblasti fantasy, která s lykantropií dost často zachází. Musím upozornit, že lykantropie reprezentuje čistě jen vlkodlaky, jak je obsaženo v jejím názvu, lykantrop je tedy pouze vlkodlak (lykantrop = vlastně vlkočlověk, název pochází z řečtiny). Žádný krysodlak nebo medvědodlak nemůže být označen jako lykantrop. A na závěr proč zrovna proměna ve vlka a ne třeba v rysa nebo právě medvěda? Jednoduchá odpověď. Vlk se svým společenským životem nejvíce přibližuje lidské společnosti a zároveň v ní vzbuzoval asi největší strach. Medvědovi či rysovi se při troše štěstí dalo uniknout, ale vlci loví ve smečce a její útok obvykle pro samotného člověka neskončil pravděpodobně příliš šťastně.
Toť asi ve stručnosti vše k tomuto zajímavému problému. Časem bych rád tohle témátko trošku přepracoval, rozpracoval a zesrozumitelnil. Dobru noc a těšte se z úplňku ;o)
Žádné komentáře:
Okomentovat