Taková je podstata dnešních "reformních" snah naší údajně pravicové vlády.
Nejsem ekonom, ale myslím, že zdravý rozum velí přistupovat i k úsporám s rozvahou a jistým nadhledem. Není možné na jedné straně bezhlavě škrtat na místech, kde to přinese nejvíc peněz, ale bez ohledu k dopadu na dotčenou skupinu obyvatel.
Začnu vděčným tématem starobních důchodů. Je rozumné seškrtat valorizaci jen na třetinu inflace a třetinu růstu mezd a zároveň s tím zdanit příjmy těch důchodců, kteří se snaží přivydělat? Nepostačilo by jen jedno z těch opatření?Dalším vtipným nástrojem rozpočtové odpovědnosti je takzvaný solidární příspěvek, jak se přezdívá v médiích dodatečnému sedmiprocentnímu zdanění lidí s měsíčním příjmem nad 100.000 Kč. Tedy dodatečně zdaněna bude naštěstí jen ta část nad stotisícovou hranicí, ale i tak. Není tedy férovější zavést znovu progresivní zdanění příjmů?
V neposlední řadě je opravdu "nesmírně vtipná" snaha zvýšit obě sazby DPH, a to v době dosti razantního, protože setrvalého zdražování potravin. Vzhledem k tomuto růstu cen by bylo rozumné ponechat obě sazby v současné výši, případně zvýšit jen sazbu základní.
Samozřejmě, když se nebude škrtat a nebudou se zvyšovat daně, pak se nepodaří snižovat schodky rozpočtu kýženým tempem. Ale je to opravdu žádoucí, není možné trochu zvolnit?
A pokud nelze zvolnit, proč se stát více nezaměří na daňové úniky, zbytečné rozhazování veřejných peněz ve zmanipulovaných nebo dokonce účelově zadaných zakázkách.
Odpověď je podle mne velice jednoduchá a prostá. Bylo by to příliš pracné a navíc by tím zainteresované osoby v horních patrech politiky a na klíčových postech státní správy přišly o vítané přilepšení k jejich "příliš nízkým platům".