Náhodou jsem narazil na iDnes na blog Roberta Pocha, konkrétně na příspěvek pojmenovaný "Patrikovi nechtěli ohněm vyhladit rodinu, ale Natálce ano!" Pan Poch se v článku rozhořčuje nad lidmi, kteří srovnávají případ žhářského útoku na romskou ve Vítkově se surovým útokem dvou romských výrostků na dvanáctiletého Patrika.
Souhlasím, že se jedná o různé případy, ale rozhodně je můžeme a musíme srovnávat. Slova pana Pocha: "Ale co Natálka, není nakonec ona občankou druhé kategorie vinou choutek skupiny českých občanů, kteří si hráli na nacisty?" si poněkud odporují s otázkami následujícími v závěru. Pan Poch se v prvních dvou otázkách ptá, proč žije Patrik v dětském domově a jeho matka v azylovém domě a také proč jsme mu my, jako "zastánci hanobení práv bílých Čechů" (v daném kontextu nesmyslná formulace) nezajistili lepší život? A hned vzápětí navíc neguje svůj výrok o Natálce jako občanovi druhé kategorie. Ptá se totiž: "Proč se o své málem ohněm vyvražděné vzorovým způsobem postarala nejen majoritní ale výrazně i romská komunita?" Jak vidno, argumentace není silnou stránkou tohoto bloggera. Vcelku často si totiž protiřečí.
Především pak tímto svým článkem se staví přesně do pozice, kterou tolik kritizuje . Pravda, ne zcela přesně, jeho pozice je na druhé straně "barikády".
Chtěl bych se zeptat, jaký rozdíl vidí v podstatě obou činů? Oba akty násilí jsou vedeny téměř stejnými pohnutkami, pomineme-li prvotní pohnutku loupeže u případu z Krupky. Ve svém důsledku jsou to činy stejně nebezpečné pro společnost. Z obou totiž čiší rasismus, slepá nenávist a touha ubližovat. Kolik obětí je pro pana Pocha měřítkem zrůdnosti? Píše, že Patrik se ze svých zranění vyléčí a trauma překoná. Rád bych měl jeho jistotu. Patrik je velmi pravděpodobně doživotně poznamenán stejně jako Natálka. On na duši, ona na těle. Je mnohem pravděpodobnější, že malá Natálka se z prožitých traumat vyléčí díky své rodině, kterou ale na druhé straně Patrik prakticky nemá. Už sám fakt, že žije v dětském domově a za matkou dojíždí občas na návštěvu, je dostatečně deprivující. Brutální znásilnění a bezmála ubití mu na psychické pohodě rozhodně nepřidá.
Závěrem bych jen dodal, že jsem pro co nejpřísnější potrestání vítkovských žhářů, protože podobné zločiny do naší společnosti prostě nepatří. Ale také jsem pro přísné potrestání brutálních výrostků z Krupky. Výjimečné tresty pro žháře jsou akceptovatelné, ale snížení trestu z 10 na 5 let pro násilníka je poněkud nešťastné rozhodnutí. A tohle je právě ta skutečnost, která podněcuje rasovou nesnášenlivost. Zkuste si na místě Patrika představit sebe nebo své dítě a určitě mi dáte za pravdu.
